SPACE*K

Hvězdárna je moje diplomová práce z architektury.

Půdorys vychází z oválného tvaru vrstevnic a trojúhelníkových nosných monolitů, jejichž umístění je podřízeno vhodným pozorovacím bodům - kupolím.

Při vzniku projektu jsem jezdila na konzultace s hvězdáři z Valašského Meziříčí, Kletě, Petřínské observatoře a především z Ondřejova.

Nejvíce se mi věnoval pan Ladislav Křivský, který mi dal velmi důležitá doporučení ohledně potřebných funkcí a náplně hvězdárny.

Nejprve jsem si musela najít správnou lokalitu na pozorování hvězd a Slunce.

Proto jsem hledala v klimatologických a hydrometeorologických mapách a srovnávala další doporučená kriteria. Našla jsem tak kopec Vlastec v oblasti Křivoklátska.

Výhodou tzv. „ Lidové hvězdárny", kterou jsem se rozhodla navrhnout je lokalita.

Vzbudit zájem veřejnosti o to, co nás přesahuje. Další a hlavní důvod je časté pozorovatelské štěstí nebeských úkazů, které jsou ovšem patrné pouze v danném místě, kde se hvězdárna nachází.

V roce 1998 pozorovali Ondřejovští hvězdáři sluneční erupci, která je údajně vidět jednou za sto let. Nikde jinde ve světě tato erupce pozorována nebyla.

Díky těmto faktům jsem se utvrdila v názoru, že rozesetých vědeckých i popularizačních hvězdáren je třeba.

Kopec Vlastec se nachází asi 10 km od Berounky, v oblasti starých středověkých hradů jako je Točník, Křivoklát, Žebrák a Krakovec.

V návaznosti na tuto silnou atmosféru jsem si udělala i částečnou představu o observatoři.

Vlastecká observatoř se hradu fyzicky v mnoha funkcích podobá.

První nádvoří, je plocha s trávníkem zpevněným místními kameny. Jeho teritorium určují dvě chapadla, dva svody vody, dvě zdi. Jsou to kořeny, dva hlídači brány. Popínavé rostliny v chapadlech - květináčích, popínají betonovou fasádu a vyrovnávají tak vzniklé teplotní rozdíly mezi dnem a nocí.

V atriu je hrubá kamenná dlažba, na kterou je možné naject těžkým nákladním autem.

Je to prostor, který dělí prostor směrem ke třem věžím, třem schodištím.

Vertikální komunikace a jejich tvar je dán trojúhelníkovým průřezem sloupu, který má samostatné základy protože nese pouze dalekohled, nebo coelostat. Je tedy oddělen dilatací.

Základ je ve vypískovaném odpruženém lůžku, které tlumí případné otřesy v půdě, nebo budově.

Ve vzdálenosti 10 - 30 cm je monolit obestaven stěnami,které nesou kupoli, výtah a schodiště.

Hlavní dělení budovy probíhá na osu.

Severní křídlo připadlo veřejnosti, jižní vědcům.

Takové uspořádání vychází vstříc hlavně vědcům a to především z důvodů pohybu Slunce přes jižní stranu hvězdárny, odkud je stav oblohy kontrolovatelnější. Jsou zde umístěna odborná pracoviště a bydlení.

V prvním patře je umístěná fotokomora, knihovna, klubovna, místnost s počítači, které jsou napojeny na ccd kamery.

Kamery přenášejí momentální vizuální informace z oblohy.

V druhém patře je restaurace a výstavní prostory.

V severním křídle je dřevařská a mechanická dílna. Na hvězdárnách se často speciální přístroje jako spektrograf, meteoritické radary, teleskopy a části dalekohledů, vyrábějí na místě.

Každé místo má své pozorovatelské výhody a jejich jemnější specializace se vyvíjí až při provozu hvězdárny.

V západním křídle u vjezdu je umístěn dieselagregát, který je v pohotovosti, když není přívod elektřiny. Sluneční ani větrná energie není dostatečná při dlouhodobém výpadku el. Proudu, pro pohyb velkých kupolí.

U počítačů je zálohová baterie, která zajišťuje okamžitý restart.

Na nutnost náhradního zdroje mne upozornil ing. Lenža z Valmezu.. „ Astronomové při výpadku el. Proudu, který způsobí, že nemohou pokračovat v pozorování jevů viditelných jednou za život, skáčou z okna."

Jediná místnost v ose budovy je sál. Sál probíhá dvěma patry, je využitelný jako společenský, přednáškový nebo promítací prostor.

Seismický betonový bunkr je zapuštěn do terénu. Je přístupný po schodech z východní věže.

Třemi schodišti, nebo výtahy, se dostáváme na střešní terasu, která plní funkci, střechy, parku, výhledové a odpočivné plošiny v úrovni korun stromů. Zelená plošiny reguluje teplotu vzduchu, takže zabraňuje jeho vlnění při pozorování oblohy.

Východní kupole - Sluneční věž, je na východě hvězdárny. Dalekohledy v ní, jsou uzpůsobeny pro pozorování Slunce. Slunce pozorují hvězdáři hlavně ráno, kdy je nejčitelnější. Uvnitř kupole jsou tři čočkové dalekohledy na paralaktické montáži.

První s průměrem 250 mm, pozoruje Sluneční fotosféru. Další dalekohled s průměrem 200 mm sleduje chromosféru a poslední, s průměrem 200 mm je dalekohled, který je zaměřen na protuberance v koroně. Tedy protuberanční koronograf.

Jde vlastně o pozorování různých sfér kolem Slunce s tím, že každá sféra se projevuje fyziologicky jinak a je pozorovatelná speciálně uzpůsobenými dalekohledy.

Další v pořadí denního pozorování je Jižní věž. Kolem jižní věže se stáčí od rána Slunce a pokud není oblačno, je stále pozorovatelné.

Na této věži je umístěn coelostat. Coelostat je systém dvou nebo více zrcadel, které pošlou odraz Slunce dutou monolitickou věží do sluneční komory. V komoře je umístěn mnohokamerový spektrograf.

Ten získává spektra Slunečních erupcí a jejich přímý dopad je možné ihned vyfotografovat na fotografické desky.

Součástí jižní věže jsou i spektrální a meteoritické celooblohové kamery. Sledují ve dne denní a v noci noční oblohu. V noci je tak možné pozorovat například přelety meteoritů. Každá kamera je namířena jinam. Dohromady však vidí celou oblohu naší polokoule. Díky této konfiguraci kamer, je možné při přeletu meteoritů vypočítat jejich dráhu a rychlost ve sluneční soustavě.

Poslední vysutou věží je věž severní, věž pro veřejnost. Dalekohled v ní nemá specializaci jako ostatní. I tento dalekohled funguje na bázi paralaktické montáže. To znamená, že jeho osa směřuje k Polárce. Na Vlastci je zemská osa ve sklonu cca 49,5 °.

Dalekohled má čočku o průměru 250 mm a slouží k dennímu i nočnímu pozorování. A provádí se zde fotometrická měření.

Střední kupoli vévodí dalekohled o průměru 1000 mm. Je uzpůsoben spíše pro noční pozorování.

Všechny kupole mají vysunovací hydraulickou podlahu.

Toto zařízení je zde místo klasických hvězdářských štaflí. Hydraulická podlaha umožňuje snadnější pozorování a snadnější nastavení dalekohledu na dráhu danného vesmírného tělesa na hodinovém stroji. Takto postačí na obsluhu kupole jeden člověk.

Každá kupole má tři hydraulické válce, které jsou kotveny ve třech vrcholových bodech nosné zdi. Rovnostranná stěna s trojúhelníkovým půdorysem nese i zbytek kupole.

Ke kupolím vede rampa, která umožňuje bezbariérový přístup. Rampa je od nejvrchnější stanice výtahu z tahokovu, aby umožnila propad sněhu. Rampa není krytá, opět z tepelných důvodů.

Výtah nemůže jet až do kupole, vytváří totiž slabé otřesy.

Z malých kupolí vybíhají kovové hroty, na něž je možné upevnit segmenty látkového šapita.

Hvězdárna je napojena na síť meteorologických a klimatologických stanic Hydrometeorologického ústavu.